Znáte ten pocit, když čtete časopis nebo knížku a najednou přijde takové déjà vu, jako kdyby člověk už tohle někdy četl a musí přelistovat na obálku, co to vlastně čte? Tak tenhle pocit jsem v poslední době zažil při čtení Bulletinu Advokacie (http://www.bulletin-advokacie.cz/archiv-cisel/ ) několikrát a vždy u „sloupku“ Karla Čermáka. Proč je to v uvozovkách? Protože sloupek je něco výrazně menšího než A4 textu, i když jak jsem byl upozorněn z novin „Dnes už se to tak nebere“, pročež sloupkům ve stylu Karla Poláčka a Karla Čapka je odzvoněno.
A teď zpět ke Karlu Čermákovi (KČ) a jeho sloupku. Nevím, jak to dává dohromady, ale přijde mi to, jak kdyby někdo sledoval televizní noviny, přepínal mezi Novou a ČT, přitom listoval v latinském slovníku a ještě nějaké další záhadné knížce (zřejmě Ilustrovaná encyklopedie), a to co mu letí hlavou házel na papír. Jedině tak si dokážu vysvětlit tyto literární výtvory.
Abychom si rozuměli, nezpochybňuji právo uveřejňovat myšlenky, které tam zaznívají, i když se bohužel každý článek točí kolem několika osob z výběru Putin/Stalin-Zeman-komunisti-Číňani-Stbáci/Babiš (v různých variacích s dalšími hostujícími „padouchy“). Někdy to připomíná posedlost Cata staršího s jeho věčným Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam („Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“), které se objevovalo i v projevech, které s Kartágem nesouvisely. Ale buď si, proč by se jeden nemohl vrhnout třeba na politická či politologická pojednání? Jenže to by chtělo nějakou jednu nosnou myšlenku a z ní by vzniklo něco ve stylu Fendrycha/Lipolda z Aktuálně. Tenhle galimatyáš je opravdu k ničemu.
„Tak to nemusíte číst !“, řeklo by se. Jenže tady začíná taková drobná svízel. Bulletin Advokacie (BA) není obyčejný časopis, který by si někdo kupoval z plezíru s balíčkem viržinek, aby si ho o polední pauze přečetl. Je to hlásná trouba ČAK, „orgán ČAK“ s největším počtem (ne)dobrovolných předplatitelů. V takovém médiu člověk očekává příspěvky nějaké úrovně, které se týkají advokacie či alespoň obecně právnické obce. Ono by se z těch sloupků dalo něco „právnického“ vykřesat, třeba v BA 10/2016 KČ zmínil Barnevernet , proč tedy nenapsat pěkný článek o úskalích cestování s dětmi do Norska a o tom, že se taky můžete z dovolené vrátit bez nich (a co s tím pak). Nebo BA 9/2016 pěkná myšlenka o tom, jak se Češi za 300 let germanizace naučili pěkně německy, že už víme co to je šíf, šlajfka, šturm, fíra, fírer atd. Z toho by byl pěkný článek na téma menšiny a jejich práva v ČR, včetně eventuálního zamyšlení nad názvy ulic v arabštině. Jenže to ne, každý z těch článků je bohužel stejně hrůzný mix. Ve srovnání s Právníkovými zápisky od Petra Hajna nebo Víte, že …od Stanislava Balíka to prostě vychází jako poměrně šílený počin.
Když to čtenář porovná se zbytkem obsahu BA, tak se musí ptát, jak se to (sakra) mohlo objevit v BA? Mám hned několik vysvětlení:, první a nejjednodušší: redakci BA se to opravdu líbí a považují tyto texty za přínosné – s tím se toho ovšem moc dělat nedá. Druhé vysvětlení je, že to vlastně nikdo z redakce nečte, ať už z pohodlnosti nebo protože textů je málo a prostě to tam napálí. Třetí vysvětlení staví na syndromu „otec zakladatel“, tedy že všichni ví, že tohle sice není na úrovni, ale přece Karlu Čermákovi nemůžeme říct, že mu to neotiskneme, má to tradici, co by tomu řekla stará garda? Je také možné, že to je kombinace všech tří důvodů v synergickém souznění. Buď jak buď, já bych rád, aby Karel Čermák zkusil napsat tu a tam „sloupek“, který bude mít hlavu a patu a ne čtyři hlavy a tři paty. Snad mu s tím v BA pomůžou. A aby bylo jasno, nemám nic proti Karlu Čermákovi.
Update 28.11.2016:
Tak jsem si otevřel BA 11/2016 a samozřejmě, že tam (opět) byl Karlův Galymatyáš v nezměněné kvalitě, krom toho proběhla 19.10.2016 velkolepá oslava (nebyl jsem tam, takže zas ne tak velkolepá) 60. výročí BA a KČ byl oceněn mj. jako autor „inteligetních a vtipných sloupků“ (sic!). Alespoň už víme, která shora uvedená varianta to je: očividně se to redakci BA opravdu líbí (2*sic!). Mimochodem k té oslavě a BA se určitě ještě vrátím, mají moji plnou pozornost.